Reklama
 
Blog | Tomáš Pešek

Jakou rétoriku používá Kreml ve spojení s útokem na Ukrajinu?

Před deseti dny armáda Ruské Federace napadla Ukrajinu. Útok byl podle všeho proveden na přímý rozkaz Putina, coby vrchního velitele ozbrojených sil Ruské Federace. Jako důvod agrese ve svém projevu Putin označil údajnou genocidu, které se měla Ukrajina dopouštět proti ruskému etniku, žijícímu na území samozvaných republik v oblastech Doněcka a Luhanska.

Na tomto místě je nezbytné upozornit, že genocida je pojem, jehož obsah byl vymezen rezolucí Valného shromáždění OSN, ze dne 8. prosince 1948. Podle této rezoluce je za genocidu považován kterýkoli činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou. Posouzení naplnění této definice Ukrajinou se v budoucnosti jistě stane předmětem rozboru odborníků na mezinárodní právo, nicméně v tuto chvíli se jedná o jednostranné vyjádření, které není podloženo objektivními důkazy. Navíc Ruská Federace proti deklarované genocidě nepodala žádný podnět, ani se nesnažila problém řešit na mezinárodní úrovni (např. na půdě OSN). Jednoduše vzala právo do svých rukou, pasovala se do trojjediné role žalobce, soudce a exekutora, a bez formálního vyhlášení války vojensky napadla sousedící suverénní stát. Tento bezprecedentní postup je zcela jistě v rozporu s mezinárodním právem. Ačkoliv se Rusko brání, aby napadení Ukrajiny bylo nazýváno válkou (formálně k vyhlášení válečného stavu nedošlo), a trvá na označení „speciální operace“, podle čl. 2 Ženevských úmluv se nepochybně jedná o loklání ozbrojený konflikt, na který se vztahují jak Ženevská úmluva, tak Haagské protokoly.

Jako strategické cíle, kterých chce útokem dosáhnout, Putin označil „demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny“.

Nacismus je pojem, který používán ve spojení s nacionálním socialismem hlásaným Národně socialistickou německou dělnickou stranou Adolfa Hitlera (1920-1945). Obsahově lze nacismus označit jako ideologii, která v sobě mísí prvky šovinismu, revanšismu, rasismu, antisemitismu a pangermanismu. V politickém systému Ukrajiny jsou, stejně jako v ostatních politických systémech, přítomny nacionalistické strany, ale není v něm přítomna žádní politická strana, kterou by bylo možné označit za nacistickou. Na rozdíl od jiných politických systémů v Evropě se v ukrajinském politickém systému nevyskytují ani revizionistické strany, které by zpochybňovaly poválečné geopolitické uspořádání Evropy či historický pohled na příčiny, průběh a dopady druhé světové války.

Ve svých komentářích pak Kreml používá narativ boje proti fašistům a banderovcům.

Termín fašismus vznikl v Itálii a označoval politiku vedenou Benitem Mussolinim. Jedná se o politickou ideologii, založenou na autoritativním a vůdcovském principu, vypjatém nacionalismu a militarismu. Fašismus se vyznačuje prosazováním silného korporativistické role státu, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu. Ačkoliv prezident Ukrajiny z titulu své funkce disponuje rozsáhlými pravomocemi a je v podstatě neodvolatelný, rozhodně není možné Ukrajinský politický systém označit za fašistický.

Pojem Banderovci se váže k osobě Stepana Andrijovyče Bandery, kontraverzního ukrajinského nacionalisty, který bojoval za samostatný Ukrajinský stát. Ačkoliv pomníky Stepana Bandery stojí skoro v každém větším městě západní Ukrajiny a pro řadu Ukrajinců je hrdinou, působení jeho Ukrajinské povstalecké armády (UPA) v období II. Světové války je více než sporné. Ačkoliv banderovci deklarovali, že bojují hlavně za samostatnost Ukrajiny, používali při tom brutálních postupů a metod. Páchali násilí na národnostních menšinách, zejména etnických Polácích a Rusech. Nynější glorifikace Bandery však vyzdvihuje zejména jeho boj a příspěvek ke vzniku samostatné Ukrajiny, nikoliv brutalitu, kterou při prosazování této myšlenky prosazoval. I když na Ukrajině nelze vyloučit existenci extremistických spolků, které se hlásí k nacionalistickým myšlenkám a bagatelizují či dokonce obhajuji zločiny, kterých se oddíly UPA dopouštěly, rozhodně se nejedná o hnutí, která by měla společenský vliv a politickou sílu.

Zdá se tedy, že jak příčiny, tak i deklarované cíle, kterých chce Rusko napadením Ukrajiny dosáhnout, nemají reálný základ a představují účelovou propagandu Kremlu, kterou chce ospravedlnit nepřípustnou agresi proti suverénnímu státu a jeho obyvatelstvu.

Reklama