Ačkoliv jsem vystudoval vojenskou školu, nejsem žádný expert. Proto mé spekulace o vojenských strategiích prosím berte s velkou rezervou.
Počínání ruské armády na Ukrajině připomíná jedno velké matláctví, které je podle mého názoru možné směle srovnávat s fiaskem ruského námořního tažení proti Japonsku v letech 1904–1905 (zde), nebo s katastrofickým průběhem dvanácti bitev na řece Soči, jež vedla Italská armáda v letech 1915-1917 (zde).
Před napadením Ukrajiny Rusko rozmístilo obrovskou vojenskou sílu okolo severních, východních a jižních hranic Ukrajiny a v Černém moři. Ruská převaha jednotek dislokovaných okolo Ukrajiny byla nezpochybnitelná. Přesto se, navzdory oficiálním prohlášením, ruskému velení nedaří plnit cíle, které si podle všeho vytyčilo.
Rusko Ukrajinu napadlo ze třech hlavních směrů. Z Běloruska (útok směrem na Kyjev), z Ruska (útok směrem na Sumy s pokračováním na Kyjev), Charkov (s možností odříznutí východní části Ukrajiny) a z Krymu (útoky na Cherson a Melitopol opět s potenciálem odříznutí východní části Ukrajiny). K tomu byl realizován podle všeho klamný útok z Doněcké a Luhanské oblasti, jehož cílem bylo poutat velmi dobře opevněné ukrajinské síly. Možná se mýlím, ale pro tuto chvíli považujme tuto mou spekulaci za pravdivou, neboť na další úvahy nemá valný dopad.
Předpokládejme tedy, že hlavním cílem útoku bylo dobytí Kyjeva, zajetí, zabití či vyhnání prezidenta Zelenskyho a vyhlášení příměří a pozvání bratrských vojsk dosazenou loutkovou vládou. Aby tento scénář mohl být naplněn, muselo by se jednat o rychlý útok, mířící na srdce Ukrajiny, které bude umrtveno dříve, než dojde k mobilizaci a organizaci domobrany.
Člověk nemusí být bůhvíjaký stratég, aby navrhl postup, který bude vhodný k dosažení tohoto cíle. Každý, kdo alespoň jednou v životě hrál nějakou strategickou hru by v prvních minutách překvapivým raketovým útokem maximálně narušil protivzdušnou obranu nepřítele, následnými leteckými útoky vyřadil nepřátelské letectvo, ovládnul nebe a soustředil se na absolutní vzdušnou podporu rychlým motorizovaným jednotkám a výsadkům do týlu nepřítele. V průběhu prvního dne by obsadil a zajistil letiště Hostomel, přepravil na něj speciální jednotky a bojovou techniku s pomocí kterých, by za mohutné podpory ze vzduchu, ve druhém až třetím dni války obsadil Kyjev.
Proč to tedy ruská armáda nedokázala? Papírové předpoklady k tomu nepochybně měla. Myslím, že právě papírové předpoklady jsou přesně tím důvodem, proč všichni stratégové hledí na současný vojenský postup ruské armády, eufemisticky řečeno, s pozdviženým obočím. Ruská armáda na papíře vypadá jako jedna z nejsilnějších armád světa, ovšem potýká se s obrovskými problémy. Korupce, krádeže, nízká morálka a politikaření dosahují stejné míry, jaká panovala v naší Československé lidové armádě. Armádní dodávky jsou manipulovány, erár je rozkrádán, řada vybavení existuje pouze na papíře a stav toho s čím útvary zacházejí je velmi často žalostný.
K tomu všemu je potřeba přičíst mizernou morálku „záklaďáků“, kteří proplouvali vojenskou službou, jak se dalo, stříhali metr, těšili se do civilu a najednou je gumy vytáhly na cvičení do studených lesů u Voroněže, nebo na jihu Běloruska. Dva měsíce se brodili v blátě, bydleli ve stanech a jedli konzervy. Mezitím samozřejmě neunikli buzeraci za špinavé holínky a nepřišité knoflíky. Několik dní před samotným útokem už nepobývali ani ve stanových táborech.
Svou významnou roli určitě sehrály ambice jednotlivých velitelů a generálů, které se nepochybně promítly do strategického plánování. Válka je pro velitele jedinečnou příležitostí se blýsknout, udělat rozhodující kariérní skok nebo konečně prokázat své taktické, organizační a velitelské schopnosti. Jsem přesvědčen, že v armádě, ve které je kariérní postup úzce spjat s politikou, korupcí a kriminální loajalitou je sestavování válečné strategie vrcholně politickým procesem. Generálové speciálních jednotek prosazují prioritní výsadky, mariňáci obojživelné operace, raketové síly mají předlouhý seznam taktických úderů a letectvo se připravuje na vítězství ve vzdušných soubojích, které z ruského pohledu budou trháním křidýlek mouše. Každý chce mít svůj zásadní podíl na vítězství, o kterém nikdo ani v nejmenším nepochybuje. Výsledkem je nekoordinovanost útoků, a možná i řevnivost mezi vysokými veliteli tak, jak si ji pamatujeme z dob rudé armády.
Výsledkem je, že celá operace se začala vyvíjet naprosto nečekaným způsobem a na řadě úseků se zastavila úplně. Rusko není schopné získat vzdušnou nadvládu, nepodařilo se mu rychle obsadit klíčové strategické body a poskytlo Ukrajině čas k mobilizaci a uspořádání obrany. Západní země pak získaly čas k organizaci vojenské pomoci. Blesková válka pomalu přechází ve vleklý konflikt s městskými boji. Ruská armáda ale na takové boje není připravena ani vybavena. Je zjevné, že několika set tisícové město nelze dobýt dělostřelectvem, letectvem, nebo tanky. Takové město musí dobýt a obsadit živá síla, podporovaná mechanizovanými jednotkami a letectvem.
Putin, coby vrchní velitel ruských vojenských sil si to nepochybně uvědomuje, a divil bych se, kdyby nevolal své generály k odpovědnosti. Ti se, zřejmě pod velmi nepříjemným politickým tlakem, uchýlili k taktice použití hrubé síly, ve které má ruská vojenská škola silnou tradici a s jejíž realizací má bohaté zkušenosti. Místo, které plánuje dobýt, nejdříve přeorá za pomocí dělostřelectva a raketového vojska. Smutné výsledky této strategie můžeme aktuálně vidět v televizním zpravodajství. Barbarská a bezcitná taktika bombardování měst způsobuje humanitární katastrofu, která se dříve či později stane pro ukrajinské vedení neúnosnou.
Dovolím si spekulovat o tom, že nikoliv vojenská porážka, či dobytí Kyjeva, ale právě nezměrné a pokračující utrpení civilního obyvatelstva bude tím hlavním důvodem, kvůli kterému Volodymyr Zelenskyj usedne za jednací stůl a bude přístupný k ruským požadavkům, jež nepochybně budou pro Ukrajinu velmi nepříjemné.
Pokud se to stane, bude to tragédie 21. století, která povede k dalším konfliktům, ve kterých bude západoevropská civilizace konfrontována s absolutním popíráním všech principů a mezinárodního práva.
Výsledkem bude, že prohrajeme všichni. Ukrajina své území a budoucnost, západní demokracie její hodnoty a Rusko jeho dosavadní geopolitický vliv a postavení.