Vývoj války na Ukrajině a souvisejících událostí v posledních týdnech nabral na dynamice. Ukrajině se za vydatné pomoci západních spojenců podařilo připravit a provést úspěšnou podzimní protiofenzívu a osvobodit významnou část svého území. V reakci na nepříznivý vývoj na frontě ruský prezident Putin vyhlásil „částečnou mobilizaci“ a zorganizoval loutková referenda o připojení Doněcká lidové republiky a Luhanské lidové republiky k Ruské federaci (pro tuto chvíli pomiňme, že ruské federální zákony neznají pojem „částečná mobilizace“, ruská administrativa není schopná zorganizovat řádné hlasování ani na svém území a obě republiky nejsou mezinárodně uznanými státy). Následovaly dosud neobjasněné sabotáže podmořských plynovodů Nord Stream I. a II. a naposledy dnes Putin formálně anektoval území DLR a LLR, a to v hranicích, které v tuto chvíli nemá pod svojí kontrolou. Z pohledu mezinárodního práva má jeho dnešní prohlášení maximálně tak cenu papíru, na kterém je vytištěno. Ostatně již delší dobu je zřejmé, že Putina mezinárodní právo vůbec nezajímá a jeho kroky to jenom dokazují.
Na mezinárodní politickou scénu se vrátil slovník, který mladší generace nezná a ta starší na něj za posledních dvacet let zapomněla. Zaznívají výroky o nacismu a fašismu, o válce východu se západem, a použití jaderných zbraní. Doprovázené porušováním mezinárodního práva, mezinárodních smluv, válečného práva, ženevských konvencí, útoky proti civilnímu obyvatelstvu a používáním zakázaných zbraní a munice. To vše pod záminkou denacifikace sousedního suverénního státu, jehož bezpečnost a územní celistvost Rusko garantovalo mezinárodní dohodou z roku 1994 a to výměnou za připojení se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní.
Zdá se, že pro splnění svých cílů je Putin ochotný nejen zkreslovat historii, ale popírat současnost a vytvářet chiméru budoucnosti. Dnes večer na Rudém náměstí u příležitosti oslavy nezákonné anexe dalších částí Ukrajiny prohlásil, že Rusko je moderní země, která se stává silnější a jde za vítězstvím. V jakém kontrastu jsou Putinovy výroky se skutečnou situací na ukrajinském bojišti se snaží ruská propaganda pečlivě skrývat. V těchto dnech ukrajinská armáda úspěšně dokončuje obklíčení ruského 752. motostřeleckého pluku, mechanizované pěší brigády 20. gardové kombinované armády a části ruského dobrovolnického oddílu BARS-13 u města Lyman. Není zřejmé, kolik vojáků v Lymanské kapse uvízlo, ale předpokládá se, že se bude jednat o několik tisíc mužů.
Putin nejenom, že porušuje mezinárodní právo ale dokonce i právo Ruské federace. Vyhlášená „částečná mobilizace“ podle všeho není v souladu se zákonem „O přípravě mobilizace a mobilizaci v Ruské federaci“ z roku 1997[1]. Tento zákone nejenom, že nezná pojem částečné mobilizace, ale umožňuje vyhlásit mobilizaci pouze v případě války, přičemž útočná válka v tomto zákoně není brána v potaz, protože je zakázána mezinárodním právem. Podle oficiálního postoje Kremlu probíhající konflikt na Ukrajině ale není válka, nýbrž „speciální vojenská operace“ (stejně jako válkami ruský režim nenazýval ani války v Afghánistánu, Jižní Osetii, Dagestánu, nebo Sýrii). Jelikož válka Moskvou vyhlášena není, spuštění mobilizace je v aktuálním stavu podle ruských zákonů nelegální. Možná proto Kreml operuje s neformálním a nijak ukotveným termínem „částečná mobilizace“.
Při vyhlašování „částečné mobilizace“ Putin prohlásil, že Rusko je připraveno použít jaderné zbraně, a že neblafuje. Aniž bych chtěl Putinovy hrozby jakkoliv zlehčovat, mám za to, že pravděpodobnost použití jakýchkoliv jaderných zbraní na Ukrajině je velmi nízká. Rusko má ve výzbroji strategické, taktické a operační jaderné zbraně. Strategické zbraně jsou nejničivější a mají největší operační dosah. Dokáží zničit celá města. Obvykle se jedná o rakety odpalované z pozemních základen, ponorek anebo letadel. Jejich arzenál je regulován mezinárodními úmluvami a monitorován mezinárodními komisemi. Taktické jaderné zbraně mají omezený operační dosah (cca do 100 km) a výrazně nižší ničivou sílu (podobnou, jako měly bomby svržené na konci druhé světové války na Hirošimu a Nagasaki. Operační jaderné zbraně jsou ve formě dělostřeleckých granátů, nebo ručních či mobilních raketových kompletů s dosahem jednotek až několika desítek kilometrů.
Pokud by Putin chtěl použitím jaderných zbraní zvrátit nepříznivý vývoj na ukrajinské frontě, musel by zvážit přínosy a náklady, které taková jaderná eskalace přinese. Použití jakéhokoliv typu jaderné zbraně nepochybně povede k mezinárodnímu odsouzení a uvržení Ruska do naprosté izolace (snad pouze s výjimkou Severní Koreje a Sýrie a Súdánu) a nelze vyloučit ani preventivní a odvetná opatření ze strany NATO. Ani Čína, ani Indie si nebudou moci dovolit podporovat ruskou jadernou válku (ostatně ani by to nebylo v jejich zájmu) a to vše musí brát Putin v potaz. Proto by případný jaderný útok musel být takového rozsahu, aby přinesl zisk, který minimálně vyrovná očekávané náklady. V tomto kontextu nelze uvažovat o použití operačních jaderných zbraní, jejichž kapacita nedokáže radikálně zvrátit situaci na bojišti. Použití taktických jaderných zbraní by takový zvrat dokázalo přinést pouze ve chvíli, kdy by jich byly nasazeny nižší desítky (nelze zvrátit vojenskou situaci zničením např. Charkova). Při použití strategické jaderné zbraně by stačila jedna raketa s více jadernými hlavicemi (např. Satan), která by byla schopna zničit až deset velkých měst. To už ovšem hovoříme o porušení jaderného statu-quo a možném začátku světové války, kterou Rusko nemá šanci vyhrát (buďto by bylo poraženo, nebo by došlo ke zničení většiny lidstva).
Zdá se tedy, že s ohledem na možné zisky a ztráty je scénář použití jaderných zbraní na Ukrajině krajně nepravděpodobný. Spíše je pravděpodobnější, že s Putinovým harašením jadernými zbraněmi to bude stejně jako s červenými nepřekročitelnými liniemi, které Putin v průběhu konfliktu již několikrát vytyčil a jejichž překročení nemělo žádné důsledky, nebo deklarovanými vojenskými cíli, které se opakovaně radikálně měnili, aniž by jich bylo dosaženo.
Jako ruský bajkař Putin vypráví příběhy o Novorusku, moderní a silné velmoci, vítězné speciální vojenské operaci, ruském jaderném odhodlání, spravedlivých referendech a připravenosti Rusů položit život za kus zničené a zbídačené ukrajinské země. Příběhy, kterým nejspíše ani on sám nevěří, ale nezbývá mu nic jiného, než lhát sobě,
[1] https://www.consultant.ru/document/cons_doc_LAW_13454/