Vedení ruské federace otočilo kormidlo dějin a vydalo se zpět do minulosti. Politicky, ekonomicky, sociálně i vojensky. Na tuto smutnou cestu s sebou – bohužel bere také celý ruský národ. Putin a jeho věrchuška ruskému lidu nabízí obraz diktátora, neomylně vedoucího národ na cestě k vybudování velkoruského impéria, a to i za cenu rozpoutání agresivních válečných dobrodružství. Obraz silného a neporazitelného vůdce Putina, byl v Rusku pečlivě budován po celou řadu let. S odkazem na ideologický koncept Ruska, coby euroasijské supervelmoci vzniklé integrací Ruska s postsovětskými republikami (Alexandr Dugin) ruská státní propaganda zároveň posilovala ruský nacionalismus, šovinismus a nostalgii, které jsou v ruské společnosti latentně přítomné.
V průzkumu, který v polovině roku 2020 organizovala ruská nezávislá nevládní organizace pro průzkum veřejného mínění a sociologický výzkum Levada, byli Rusové dotazování na moment, který v nich vzbuzuje největší pocit hrdosti. 89 % respondentů za takový moment označilo vítězství ve II. světové válce; 30 % Rusů je hrdých na anexi Krymu a pro 16 % jsou to úspěchy Putinovy zahraniční politiky a obnovení statusu Ruska, coby globální velmoci (zde).
Velmi zjednodušeně řečeno, většina Rusů touží po návratu statusu vojenské velmoci, který Rusko získalo v důsledku vítězství ve II. světové válce (1939-1945) a který byl dále posilován v průběhu studené války (1947-1991).
Velmocenský statut Ruska byl ovšem po celou dobu jeho trvání vykupován cenou, kterou platila ruská ekonomika, kultura, občané i politika. Zdá se, že za cestu, kterou nyní zvolil Putin, bude Rusko platit obdobné náklady. Za jízdenku do minulosti Rusko platí lidskými životy, svobodou slova, policejním státem, hlubokým propadem ekonomiky, ztrátou zahraničních trhů a mezinárodní izolací. Na oplátku ovšem nezískává nic. I kdyby útočnou válkou dobylo Doněckou a Luhanskou oblast v jejich administrativních hranicích, i kdyby se mu podařilo dobýt celé pobřeží Černého moře a postoupit až do Podněstří, je zřejmé, že se bude jednat o dlouhodobě neudržitelný stav. Rusko bude vnímáno jako okupant, a to jak mezinárodně, tak z pohledu místních obyvatel. Okupovat dobytá území bude pro Rusko velmi náročné a nákladné, ne-li nemožné. V nejlepším případě může Rusko doufat, ve stabilizaci situace na bezpečnostní úroveň, která panovala v osmdesátých letech minulého století v Afghánistánu (o Afghánských dobrodružstvích píši zde).
V každém případě, Rusko již nyní utrpělo obrovskou ztrátu mezinárodní prestiže, která je spojena s rozsáhlými následky. V současné době jsou nejviditelnějšími ekonomické a kulturní dopady sankcí uvalených na Ruskou federaci. Velmi důležité je, že tyto dopady jsou viditelné také uvnitř informační clony, kterou se Putinova vláda snaží odstínit ruskou veřejnost od okolního světa. Ruská sborná, tenisté, krasobruslaři a další sportovci již nemohou na mezinárodních soutěžích prokazovat velikost a úspěchy ruského sportu. Pro běžného Rusa, jehož kulturní rozhled je tvořen zejména konzumací státem řízené televizní zábavy je to nepochybně znatelná ztráta.
Pokud se týká ekonomiky, je zjevné, že Ruské hospodářství se bude propadat na úroveň minulých desetiletí. Ke konci roku 2021, tedy před uvalením ekonomických sankcí, definovalo Rusko svůj národní ekonomický cíl pro rok 2030 růstem příjmů, který není nižší než míra inflace. Jinými slovy, cíl bude považován za splněný, pokud reálný příjem v nadcházejícím desetiletí bude stagnovat (zde). Přičemž průměrná mzda se v Rusku v roce 2021 pohybovala okolo 50 tisíc rublů (v přepočtu okolo 15 000 Kč). To je ale průměr, na který většina lidí ani nedosáhne. Poslední oficiální údaj o mediánu tamních mezd byl 32 422 rublů. Z toho vyplývá, že mzda poloviny Rusů je nižší než 9 800 Kč. V důsledku ekonomických sankcí se dá očekávat, že reálný příjem Rusů klesne o dalších 12 až 15 %., čímž se vrátí na hodnoty okolo roku 2010.
Rusko podle Institutu mezinárodních financí má do konce roku 2023 vymazat patnáct let ekonomických zisků poté, co jeho invaze na Ukrajinu podnítila řadu sankcí a přiměla společnosti, aby se stáhly ze země. Očekává se, že Ruská ekonomika se v roce 2022 sníží o 15 %. V roce 2023 bude následovat pokles o 3 %. Hrubý domácí produkt zůstane tam, kde byl asi před patnácti lety, Ruská invaze na Ukrajinu minulý měsíc podnítila kolaps rublu a uvrhla globální dodavatelské řetězce a ceny komodit do chaosu a zároveň vyvolala masový odchod firem ze země.
Tyto objektivně viditelné dopady sankcí jsou následovány dalšími a daleko hrozivějšími těžkostmi, které se jako temné stíny plíží ruským systémem. Těmi nejpalčivějšími problémy jsou nízká porodnost, s tím spojené stárnutí populace a odliv mozků. Kombinace těchto problémů je pro Rusko velmi nebezpečná.
Když se Putin na začátku tisíciletí dostal k moci, tak na zaplacení nákladů na jednoho důchodce se skládali dva pracující. Dnes je Rusko v situaci, kdy náklady na jednoho důchodce hradí jeden pracující. Příčinou je dlouhodobě nízká porodnost. Tento problém byl navíc umocněn dopady pandemie, které, ačkoliv byly ruskou vládou bagatelizovány, měly pro Rusko vážné následky. V roce 2020 v důsledku pandemie přesáhla nadúmrtnost hodnotu 500 tis. Dá se očekávat, že v důsledku ekonomické recese dojde k dalšímu snížení porodnosti a ruský důchodový systém se dostane do významných potíží, jejichž řešení nebude rychlé, ani snadné. Podle státní agentury Rosstat by v následujících patnácti letech mohl počet obyvatel Ruska klesnout o 12 mil. obyvatel (zde).
Svůj návrat do minulosti realizuje Putinova vláda se všemi atributy. Armáda se na Ukrajině dopouští obdobných zvěrstev jaká páchala v minulosti v Čečensku, Gruzii, Sýrii, nebo již zmiňovaném Afghánistánu (masakry v Laghmanu, Kulchabat, Bala Karz a Mushkizi). Jakoukoliv kritiku režim trestá dlouholetým vězněním. Z vlastních neúspěchů Moskva obviňuje západ a USA. Rusko se chová jako nevyzpytatelný a nebezpečný subjekt mezinárodního společenství, což vede k jeho mezinárodní izolaci.
Bez účasti na mezinárodní spolupráci a bez přístupu k inovativním myšlenkám a technologiím a zkušenostem a kapitálu rozvinutých zemí je Rusko odsouzeno zůstat pozadu. Ruský kurz politické sebeizolace a konfrontací je kontraproduktivní nejen proto, že narušuje investiční klima země a uzavírá ji před novými nápady a technologiemi, ale zvyšuje napětí se Spojenými státy a EU, čímž Rusko připravuje o výhody mezinárodní spolupráce. V důsledku toho se dá očekávat, že Rusko bude stále více zaostávat a časem ztratí vojenskou a technologickou paritu se Spojenými státy a Čínou.