Na počátku příštího roku budeme, již potřetí, přímo volit prezidenta České republiky. Výsledkem prvních dvou přímých voleb bylo působení Miloše Zemana, který v roce 2023 už nemůže kandidovat.
V roce 2012 jsem byl velkým zastáncem přímé volby a vítal možnost vyjádřit jejím prostřednictvím svoji vůli. Mé nadšení bylo umocněno nechutným zákulisním přetahováním, které předcházelo prezidentské volbě v roce 2008 (druhé funkční období VK staršího), provázené podezřelými schůzkami pana Šloufa (v hotelu Savoy) a intrikařením Klause, Bursíka, Bobošíkové a spol.
Nyní, s odstupem času, jsem si ale uvědomil, že zavedení přímé prezidentské volby byla chyba. Nikoliv kvůli žalostnému působení inženýra Zemana v prezidentské funkci, ale kvůli mizernému naroubování přímé volby na existující systém parlamentní demokracie. Přímo volený prezident disponuje velmi silným mandátem (cca 2,5 mil. voličů), který ho zcela logicky vede ke snaze o rozšiřování prezidentských pravomocí, které v našem politickém systému mají spíše reprezentativní a ceremoniální povahu.
Další problém, který souvisí s pravomocemi přímo voleného prezidenta je samotná volba, respektive předvolební kampaň předcházející této volbě. Kandidát, který chce být zvolen prezidentem, musí oslovit voliče s nějakou atraktivní nabídkou. Ovšem bez exekutivních nebo legislativních pravomocí toho prezident nemůže mnoho nabídnout. Může voličům slíbit, jakým způsobem bude využívat institut prezidentských milostí, jak bude postupovat při jmenování vlády, profesorů, soudců, generálů a členů bankovní rady ČNB. Nicméně přiznejme si, že v době vysokých cen energií, stoupajících životních nákladů, uprchlické a covidové krize nejsou tato témata pro voliče příliš zajímavá a stěží na nich lze vystavět úspěšnou prezidentskou kampaň.
Výsledkem tedy je (alespoň doposud byla) vyostřená osobní kampaň, ve které se kandidáti vůči sobě vymezují, navzájem se očerňují, uchylují se ke lžím a využívají jakékoliv příležitosti k poškození soupeře. Nově to vypadá, že krom výše uvedeného budou kandidáti také slibovat věci, na které má prezident zanedbatelný, příp. vůbec žádný vliv. Prezident ČR nemůže zajistit, aby bylo líp, nemůže zastavit migraci, zařídit vystoupení z Evropské unie, zvýšit mzdy či regulovat ceny energií. K tomu prostě nemá dostatek nástrojů a pravomocí.
Co naopak prezident může, je dobře reprezentovat republiku na mezinárodní scéně, deklarovat základní hodnoty a směřování země, spojovat společnost a předcházet konfliktům nebo konflikty mírnit. Může ovšem také sledovat pouze sobecké zájmy, vést politiku nenávisti, naschválů a ohýbání pravidel.
Prezidentovo postavení v našem politickém systému mu umožňuje zejména reprezentovat hodnoty. Proto by si každý volič měl uvědomit, jaké hodnoty jsou pro něj osobně důležité. Zda je to pravda, právo, demokracie či humanita, nebo naopak oportunismus, nacionalismus, sobectví či lež. Přesně tyto hodnoty totiž prezident může reprezentovat. Dává je najevo tím, jak se chová, jak se vyjadřuje, s kým se stýká a jakými lidmi se obklopuje.
O co méně má prezident naší země pravomocí, o to více je důležitá jeho společenská a morální úloha. Prezident může společnost buďto spojovat nebo rozdělovat. Rozdělení voličů na dva tábory je bohužel nedílnou součástí přímé volby. Je to hra s nulovým součtem, ve které vítěz bere vše a poraženému nezbývá nic. A to ani v případě, že prohraje třeba jen o jediný hlas. Je proto pochopitelné, že voliči poraženého kandidáta bývají výsledkem volby zklamáni a řada z nich nového prezidenta přijímá jen velmi obtížně. Spojit takto rozdělenou společnost od prezidenta vyžaduje vysokou míru empatie a morální autoritu. A přesně takovými vlastnostmi by se měl prezident vyjímat.
Podle mého názoru je jednou z nejdůležitějších vlastností prezidenta jeho loajalita. Loajalita k republice, k lidu, právu a demokracii. Takto loajální prezident nikdy nepřipustí nespravedlnost, naopak bude svou pravomoc využívat tam, kde právo není dokonalé. Bude respektovat názory druhých, ctít zásady humanity, hájit lidská práva a bránit demokracii. Ačkoliv to zní jako klišé, myslím, že tohle je nejdůležitější poslání prezidenta, který má nad společností čnít jako morální maják.
Já osobně od prezidenta nic víc neočekávám. Nestojím o to, aby se o mě prezident staral, řešil mé potíže s drahými účty za plyn, vylepšoval důchodový systém, řídil naši zahraniční a bezpečnostní politiku, zasahoval do činnosti bezpečnostních složek státu, nebo se nedejbože montoval do přípravy tendru na dostavbu jaderné elektrárny. To je práce jiných a prezident by to měl respektovat.
Ani známost se světovými politiky, premiéry či prezidenty ostatních zemí podle mého názoru není univerzální kvalifikací pro výkon prezidentské funkce. Byť může být výhodou, když se budoucí prezident osobně zná s evropskými či světovými politiky, rozhodně to nevypovídá o jeho morálních a lidských kvalitách. Stejně jako o kvalitě lékaře nic nevypovídá to, že se zná s jinými lékaři.
Ať už si zvolíme jakéhokoliv prezidenta, bude to prezident, který bude redefinovat svoji funkci a činnost prezidentské kanceláře. Prezident z titulu své funkce není trestně odpovědný (výjimkami jsou velezrada a hrubé porušení ústavy nebo ústavního pořádku). Může tedy v rámci ústavy postupovat, jak se mu zlíbí. Jediným mantinelem jsou jeho morální zábrany. To znamená, že o tom, jakým způsobem náš budoucí prezident pojme svou roli rozhodne pouze jeho morální kredit.
Každý volič si už nyní může provést jednoduchý lakmusový test prezidentských kandidátů. Může poslouchat, co říkají a zvážit, jestli neslibují něco, co prezident nemůže zajistit. Může se zamyslet nad tím, jestli se kandidáti namísto spojování nesnaží společnost rozdělovat, nebo jestli nelžou. Může sledovat, jestli prezidentský kandidát nemá ambice dělat rozhodnutí a řídit procesy, které prezidentovi nepřísluší (např. hospodaření státu, školství, zdravotnictví, zemědělství apod.). Pokud se oprostíme od emocí a budeme naslouchat, můžeme podle postojů a vyjádření kandidáta celkem dobře určit, jaké hodnoty považuje za důležité a k jakým hodnotám je loajální.
Přeji nám všem, abychom provedli dobrou volbu a příští český prezident byl důstojnou autoritou, které si budeme moci vážit.