HDP (hrubý domácí produkt) je v současnosti nejpoužívanějším ekonomickým agregátem, který je obecně považován za základní ukazatel ekonomické aktivity země [1]. Vývoj HDP je sledován odborníky, politiky i veřejností. Centrální banky pracují s HDP ve svých prognózách a politici hodnotou HDP ospravedlňují přijímaná ekonomická opatření.
Otázkou je, co přesně HDP vyjadřuje a nakolik může být HDP používán jako spolehlivý ukazatel výkonu ekonomiky, či jako měřítko vyspělosti či úrovně blahobytu v dané zemi.
Historie vzniku ukazatele
S jistou nadsázkou lze říci, že potřeba stanovení nějakého indikátoru, který by vystihoval výkon ekonomiky země je přímým důsledkem potřeby růstu, která je genetickou součástí kapitalismu. „Po většinu historie lidstava měla ekonomika téměř stejnou velikost. Celosvětová produkce sice rostla, ale to bylo způsobeno zejména demografickou expanzí a osídlením nových zemí. Produkce na obyvatele zůstávala na stejné úrovni. Potřeba růstu nastala až s nástupem kapitalismu. V roce 1500 se celosvětová produkce zboží a služeb rovnala v přepočtu přibližně 250 miliardám USD, dnes se pohybuje kolem 60 bilionů USD. Ještě důležitější je, že v roce 1500 činila roční produkce na obyvatele v průměru 550 USD, zatímco dnes každý muž, žena a dítě vyprodukuje v průměru 8 800 USD ročně.“ (Harari 2014, kap. 16).
Koncept HDP vznikl kvůli potřebě pochopit hloubku Velké hospodářské krize (1929 až polovina 30. let 20. století). Hlavní funkcí HDP (angl. GDP – Gross Domestic Product, v USA též GNP – Gross National Product [2]) je vyjádření objemu národní produkce za určitou časovou jednotku (obvykle jeden kalendářní rok). Měřením objemu národní produkce se začal zbývat ekonom Simon Kuznets, který ve své práci „National Income and Its Composition“ jako první představil koncept hrubého národního produktu (GNP), podle kterého do dnešní doby odvozuje hodnotu GDP např. Department of Commerce v USA [3].
V průběhu Velké hospodářské krize americký Kongres usiloval o nalezení odpovědi na otázku, zda existuje způsob, jak monitorovat její průběh a dopady na hospodářství Spojených států. „Hloubka krize a obtížnost jejího řešení reálně prokázaly nutnost existence modelu národního hospodářství schopného zachytit výsledky hospodářské činnosti a ukázat na slabá místa, např. na problémy ekonomické rovnováhy a stability.“ (Hronová a kol. 2009, str. 5).
V reakci na to Kuznets analyzoval národní příjmy USA mezi lety 1929-1935 a výsledky svého výzkumu s názvem „National Income“ [4] představil Kongresu Spojených států (Landefeld 2000). Za svou práci na „empiricky založeném výkladu ekonomického růstu“ obdržel Simon Kuznets v roce 1971 Nobelovu cenu [5].
Metody stanovení HDP
HDP je souhrnný ukazatel, který vyjadřuje nově vytvořenou hodnotu (statky) v národním hospodářství, která je zvýšena o spotřebu fixního kapitálu za sledované období (Hronová a kol., 2009, str. 32).
Při výpočtu HDP v České republice se postupuje podle metodiky Českého statistického úřadu.
„HDP může být definován třemi způsoby: (1) produkční metodou, (2) výdajovou metodou a (3) důchodovou metodou.
Produkční metodou se HDP počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky.
Výdajovou metodou se HDP počítá jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferů od výdajů na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorba hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností.
Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu).“ (text převzat ze stránek ČSÚ [6]).
Je důležité upozornit na fakt, že v žádné z metod výpočtu HDP nefiguruje výše státního dluhu, což je zdrojem zřejmě nejvážnějších problémů, spojených s interpretací HDP (viz dále).
Omezení a problematické stránky HDP
Jak vyplývá z jeho konstrukce, HDP vyjadřuje hrubou přidanou hodnotu pořízenou v daném čase v národním hospodářství. Proto je HDP používán jako hlavní hodnotící a srovnávací ukazatel při hodnocení ekonomické výkonnosti země. Tento ukazatel však trpí významnými nedostatky.
HDP zahrnuje výhradně „tržní produkci“ dané země, která je zahrnuta v oficiálních statistických údajích. To znamená, že v HDP není zahrnuta tzv. „netržní produkce“, která vyjadřuje statky vytvořené jednotlivci, domácnostmi či firmami pro svou vlastní pořebu. Pokud například vypěstuji brambory a prodám je, vytvořil jsem statek, který je započítán do HDP a způsobí v tomto smyslu ekonomický růst. Pokud vypěstované brambory spotřebuji sám, na HDP se to nijak neprojeví.
Krom toho, že HDP nezahrnuje hodnotu statků, které se nestaly součástí tzv. „tržní produkce, tak velmi nepřesně vyjadřuje objem statků či aktivit, jejichž hodnota není známa, nebo je velmi obtížně vyjádřitelná (např. volný čas). Tyto statky jsou do HDP vkládány (imput) na základě odhadů. Typickým statkem, který je do HDP započítáván formou odhadu je hodnota bydlení ve vlastní nemovitosti (tzv. imputované nájemné [7]).
Stejně tak veřejné služby, které nejsou hrazeny (např. školství, zdravotnictví, bezpečnostní a záchranné složky, armáda) jsou do HDP zahrnovány prostřednictvím započtení vynaložených nákladů. Tento způsob však nevyjadřuje sktečnou hodnotu veřejných statků.
HDP navíc nijak nezohledňuje kvalitu statků. V důsledku vědeckého a technického rozvoje nepochybně dochází ke kvalitativnímu zlepšení statků. Problém spočívá v tom, že zvýšení kvality služeb se může promítnout do růstu cen, který je vyjádřen inflací. Toto zvýšení cen ovšem nepředstavuje inflaci, ale mělo by být započítáno do HDP jako ekonomický růst.
Do HDP nejsou zcela logicky zahrnuty výsledky neoficiálních ekonomických ativit. Typickým příkladem jsou statky, které tvoří tzv. „stínovou ekonomiku“. Jedná se např. Airbnb, Uber, Carsharing, Flatsharing, virtuálních služby, nepřiznané přijmy a statky z aktivit, které porušují zákony (např. nelegální obchod). I přesto, že se jedná o nelegální aktivity, tak jejich dopady na ekonomiku jsou významné. „V odhadech rozsahu stínové ekonomiky jsou obrovské rozdíly. Podle různých studií se její podíl na HDP v USA pohybuje od 4 do 33 %, v Německu od 3 do 28 % a v Británii od 2 do 15 %. Existuje však shoda, že mezi vyspělými průmyslovými zeměmi je černá ekonomika největší v Itálii, kde tvoří snad třetinu HDP, a za ní následuje Španělsko, Belgie a Švédsko. Nejmenší rozsah má naopak černá ekonomika v Japonsku a Švýcarsku, kde tvoří přibližně 4 % HDP.“ (Stutely 2002, str. 41).
Z výše uvedeného vyplývá, že HDP nezahrnuje poměrně širokou oblast činností ekonomických subjektů a spíše než ukazatel ekonomické výkonnosti země může sloužit jako dílčí ukazatel objemu výroby a služeb v dané zemi.
Zřejmě největším nedostatkem, který zeslabuje vypovídající hodnotu HDP je absence parametru státní zadluženosti. Výpočet HDP nezapočítává státní půjčky. Zadlužování státu tak může být používáno jako nástroj ke zvyšování HDP (viz kritika HDP).
Kritika HDP
„HDP není jednoznačnou deterministickou veličinou, ale veličinou zjistitelnou jedině stochasticky. Mezeru mezi teoreticky ideální veličinou a schopností jejího praktického naplnění nelze ignorovat“ (Benáček 2005).
„Vzhledem k tomu, že konstrukce ukazatele HDP neumožňuje sledovat např. kvalitu populace, změny životního prostředí či změny v zásobách neobnovitelných přírodních zdrojů, je nutné respektovat jeho definici (jedná se o makroekonomický agregát, jehož cílem je odhadnout hodnotu plynoucí z produktivní činnosti na ekonomickém území) a hledat indikátory, které by umožnily komplexněji hodnotit nejen ekonomickou výkonnost, ale i její sociální a ekologické aspekty.“ (Nečadová 2012).
Simon Kuznets, autor metodiky určování výše národního důchodu, již v roce 1943 upozorňoval, že úroveň prosperity národa nemůže být odvozována od výše HDP. Je zjevné, že ačkoliv HDP je důležitým indikátorem, není vhodným nástrojem pro měření blahobytu. Pozitivní vývoj HDP v sobě může skrývat zvyšování zadluženosti země (což je zřejmě největším problémem tohoto indikátoru), snižování životní úrovně, zhoršování stavu životního prostředí, a vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů. Růst HDP tak může probíhat na úkor budoucího vývoje (se skrytými problémy, které v sobě rostoucí HDP obsahuje, se bude nezbytné vypořádat v budoucnosti).
HDP reaguje na objem výroby statků a služeb a na to navázaný oběh prostředků v ekonomice, což má paradoxní souvislosti. Každá katastrofa, konflikt, nebo událost, jejíž následkem je pořízení či obnova statků vede k růstu HDP. Tuto skutečnost podrobil přísné kritice Lawrence Parks, který ve svém článku „Burn Your House, Boost the Economy“ [8] (Spalte svůj dům, podpořte ekonomiku) mj. uvádí následující příklad:
„Rozbijte nějaké vybavení domu, třeba televizi, nádobí nebo okno. Jejich nahrazení zvyšuje HDP a vytváří pracovní místa. Rozbijte auto, bude se muset opravit, nebo jej budete muset nahradit. Automobilový průmysl zaměstnává přímo i nepřímo každého sedmého pracujícího člověka v USA a oni potřebují přesčasy. Nejlepší pro HDP bude, když spálíte dům. Nebojte se. Pokud to zvládnete správně, škodu zaplatí pojišťovna a přestavba dá na chvíli práci spoustě lidí.“
Text pana Parkse přiznačně ilustruje vztah mezi hlavní funkcí HDP a kvalitou života jednotlivce.
HDP má silný vliv na ekonomii, politiku a sociální oblast. HDP je velmi často skloňován médii, ekonomy i politiky a je používán jako příčina a odůvodnění politických rozhodnutí v ekonomické a sociální oblasti. V současné době Vláda ČR schvaluje rekordní zadlužení státu a jako jeden z argumentů využívá HDP. Ministerstvo financí ČR si půjčuje na záchranné balíčky, které mají snížit očekávaný propad HDP. Při schvalování státního příspěvku důchodcům byl v argumentaci opět používán očekávaný růst HDP, který nastane v důsledku zvýšení spotřeby.
Naprostá většina laické veřejnosti HDP chápe jako zjednodušené vyjádření ekonomického růstu či propadu. Jinými slovy HDP pro ně vyjadřuje o kolik lépe či hůře se máme či budeme mít. Také proto v době míru je HDP využíváno/zneužíváno politiky, kteří cití, že správná interpretace hodnoty HDP jim může pomoci vyhrát volby. Málokterý volič si totiž uvědomuje, že HDP je v podstatě velmi stručná statistika, která sleduje jedinou veličinu – kolik se toho vyrobilo, prodalo, spotřebovalo. A to tak, že čím více, tím lépe.
Fixace na růst HDP je příčinou toho, že víceméně všechny západní ekonomiky se zadlužují vyšším tempem než rostou [9]. Z tohoto pohledu je na tom nejhůře americká ekonomika, u které každoroční míra zadlužování převyšuje růst HDP [10]. Jinými slovy, americký růst je chronicky tažen dluhem.
Z toho vyplývá, že většina západních ekonomik se zadlužuje i v obdobích růstu. Argumentace „zadlužeme se, abychom nakopli ekonomický růst“, kterou používají politici se ukazuje jako přinejmenším zavádějící. Spíše je to tak, že růst HDP je vedlejším produktem stoupající míry státního zadlužení. Je zjevné, že v této situaci ztrácí HDP jakoukoliv vypovídající schopnost a nemělo by být používáno jako ukazatel výkonnosti ekonomiky.
Prameny a literatura
Nečadová 2012. Nečadová, Marta. Je HDP vhodným ukazatelem ekonomické výkonnosti a sociálního pokroku v podmínkách globalizace? https://www.researchgate.net/publication/294280978;
Parks 1997. Parks, Lawrence. Burn Your House, Boost the Economy. https://mises.org/library/burn-your-house-boost-economy;
Bureau of Economic Analysis, U.S. Department of Commerce. https://www.bea.gov;
Český statistický úřad. https://www.czso.cz;
Eurostat, Evropská komise. https://ec.europa.eu/eurostat;
Trading Economics. https://tradingeconomics.com.
Benáček, Vladimír. 2005. Měříme správně HDP? Sborník Centra pro ekonomiku a politiku č. 39. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku;
Harari, Yuval Noah. 2014. Sapiens: a brief history of humankind. London: Harvill Secker;
Hronová, Stanislava; Hindls, Richard. 2009. Národní učetnictví, Praha: C.H.Beck;
Landefeld. J. Steven. 2000. GDP: One of the Great Inventionsof the 20th Century. Suitland, USA: Bureau of Economic Analysis;
Stutely, Richard. 2002. Průvodce ekonomickými ukazateli. Jak porozumět ekonomii. Praha: Scientia.
Notes
[1] Velké ekonomiky pracují s ukazatelem hrubého národního produktu (HNP). Na rozdíl od HDP se do HNP započítává také produkce, která je vyrobena mimo území daného státu.
[2] https://www.bea.gov/sites/default/files/methodologies/nipa_primer.pdf
[3] https://www.commerce.gov/images/graphic-real-gdp-state-2018
[4] https://www.nber.org/system/files/chapters/c2258/c2258.pdf
[5] https://www.nobelprize.org/prizes/economic-sciences/1971/summary/
[6] https://www.czso.cz/csu/czso/hruby_domaci_produkt_-hdp-
[7] https://www.czso.cz/documents/10180/20555415/1804120415_17.pdf/28f39a6d-97a9-4e61-9d5e-b490dac1bbf3?version=1.0
[8] https://mises.org/library/burn-your-house-boost-economy
[9] https://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=teina225&plugin=1
[10] https://tradingeconomics.com/united-states/government-debt-to-gdp