Na internetových stránkách byl zveřejněn komplexní plán Velké Británie pro návrat k normálnímu stavu (zde). No vida Britové „už jej mají“! Podle dostupných informací také ostatní země (např. Singapur, Japonsko a Austrálie) pracují na obdobných plánech.
V Čechách bohužel (sic!) se doposud nikdo neobtěžuje nad takovým plánem přemýšlet. Tedy alespoň z vlády. Privátní firmy už nad obdobnými strategiemi přemýšlí a dokonce mají zpracovány jejich hlavní teze, ale vláda o ně, jak se zdá, nejeví zájem. Naše vláda je přeci nejlepší a je o krok napřed a náš pan premiér je členem „nejlepší společnosti na světě“ (zde). Možná, že kdyby se k problému nachomýtla parta nadšenců, kteří se nabídnou, že práci odvedou zdarma a umožní panu premiérovi a ministrovi, aby se s nimi při tom vyfotografovali (jako např. zde) tak by to mohlo vzbudit určitý zájem PR týmu pana premiéra.
Mám za to, že už je naléhavě potřeba ukončit “věčnou improvizaci” naší vlády (zde). Zmiňovaný britský plán představuje komplexní balík opatření, který je podpořen jasnou strategií a je popsán v jednom dokumentu. Tento způsob myšlení ale u nás bohužel doposud chybí. Naše vláda pouze “dává nápady do hrnce” stejně, jako to dělali pejsek s kočičkou ve známé pohádce. Samozřejmě pak nemůžeme očekávat, že takto “upečená” opatření budou lepší, než dort pejska a kočičky. Situaci popisuje v rozhovoru pro Britské listy pan Daniel Münich (CERGE) zde.
Podle nejnovějších informací se odhaduje, že s COVID-19 se budeme potýkat zhruba 5 let (zde). Je tedy nejvyšší čas uchopit problematiku systematicky a ve spolupráci s odborníky a institucemi připravit plán pro adaptaci ČR.
Stát totiž doposud nemá žádnou ucelenou strategii pro zvládání epidemiologické situace takového rozměru. Chybí plány postupného náběhu a rozvolňování opatření. Chybí metodika a technická řešení pro aplikaci těchto opatření. Chybí technické vybavení. Stát nemá žádný plán adaptace a soustřeďuje se pouze na defenzívní opatření. Řeší „chytrou karanténu“, ale neřeší „chytrou mobilitu“. Zcela schází program prevence. Neexistují infrastrukturní řešení. V tomto smyslu bude zapotřebí odvést mnoho práce. Adaptační strategie ovšem bude minimalizovat sociální dopady a hospodářské škody způsobené budoucími epidemiemi (vč. těch chřipkových).