Ministerský poker s „Beer Hand“

Ve snaze o co nejrychlejší projednání balíčku odpadových zákonů Ministerstvo životního prostředí rozhodlo hrát s Poslaneckou sněmovnou, poslanci a veřejností poker. Ovšem vzhledem k tomu, že ministerští úředníci nedrží v ruce silné karty, rozhodli se blafovat. Slovy ředitele odboru odpadů, pana Jana Maršáka:

„Ta transpoziční lhůta, ta nám uběhne začátkem července a skutečně jako my nevíme, jaké kroky bude Komise vykonávat. Určitě to není tak, že prostě můžeme říct, že žádné sankce nenastanou. Tam pak běží různá řízení a potom se počítá i čas do kdy ta transpozice proběhne, za každý den a celková doba. Takže my si určitě nemůžeme dovolit to, že řekneme, že šest měsíců, nebo i déle můžeme tu transpozici přesáhnout.“

(zde)

Ministerstvo životního prostředí tedy tvrdí, že pokud nebude balíček odpadových zákonů schválen do 5. července 2020, hrozí České republice ze strany orgánů Evropské unie (dále jen „EU“) finanční sankce.

Pomiňme, že představa schválení balíčku odpadových zákonů do 5. července 2020 patří do kategorie vlhkých snů. Nyní je konec května a projednávaným zákonům zbývá ke schválení ještě dlouhá cesta (dvě čtení v Poslanecké sněmovně, projednání Senátem, a podpis prezidenta). Zkusme se ale podívat na to, jak relevantní jsou tvrzení Ministerstva životního prostředí.

Faktem je, že pokud se ČR s transpozicí směrnice opozdí, nedojde k automatickému uložení sankcí a nehrozí žádné bezprostřední postihy ze strany orgánů EU. Ani drobné zpoždění (v řádu několika měsíců) nebude ze strany EU sankcionováno. Řízení ohledně takového zpoždění by nebylo ani zahájeno, protože dříve by došlo k přijetí balíčku odpadových zákonů.

Hrozba uložení sankcí nastává, až v případě, že Evropská Komise (dále jen „EK“) konstatuje, že v ČR existuje závadný stav a ČR (ani po dlouhém formalizovaném řízení) nesjedná nápravu. Navíc sjedná-li se náprava (dojde k přijetí zákona) třeba až v průběhu samotného řízení s ČR, hrozba postihu ze strany orgánů EU odpadá.

Je potřeba poznamenat, že ministerstvo životního prostředí již má zkušenosti s opožděnou transpozicí „odpadových“ směrnic. Např. zákon č. 184/2014 Sb., který měl transponovat směrnici č. 2012/19/EU (OEEZ) nabyl účinnosti až 8 měsíců po uplynutí transpoziční lhůty a to bez jakýchkoliv sankcí ze strany EU. Není tedy zřejmé, na základě čeho, pan ředitel odboru odpadů Ministerstva životního prostředí dospěl ke svému přesvědčení.

Naopak nesprávná implementace směrnice vede k postihu orgány EU. Z databáze notifikací národních předpisů TRIS (zde) vyplývá, že Ministerstvo životního prostředí nesplnilo notifikační povinnost v případě návrhu novely zákona od odpadech. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2015/1535/EU a zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ukládají v případě, že se jedná o technický předpis, kterým návrh novely zákona o odpadech bezpochyby je, povinnost zaslat jej Evropské komisi k notifikaci. A to ještě před předložením tohoto zákona Poslanecké sněmovně.

Zajímavé je, že v případě návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností (ST677) a novely zákona o obalech (ST679) tak ministerstvo učinilo. V případě novely zákona o odpadech (ST678) ale nikoliv. A to i přes to, že ostatní evropské země, např. Rakousko, Irsko, Dánsko, Finsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Estonsko, běžně své zákony o odpadech notifikují. Dokonce i české Ministerstvo životního prostředí v roce 2009 zasílalo EK notifikaci tehdejší novely zákona o odpadech (zde).

V této souvislosti je potřeba doplnit, že nesplnění notifikační povinnosti může mít závažné následky. V případě nesplnění notifikační povinnosti totiž hrozí neúčinnost přijatých zákonů (technické předpisy, které nebyly řádně notifikovány, nevyvolávají právní účinky). To znamená, že pokud ministerstvo implementuje směrnici nepřesně, nesprávně, či bez notifikace, hrozí ČR uložení sankcí ze strany EU.

Ministerský poker je velmi nebezpečná hra s vysokými sázkami. Je totiž nepochybné, že daleko důležitější, než rychlost, je kvalita přijímané legislativy a dodržování legislativního postupu. Zpoždění s transpozicí lze snadno napravit přijetím zákona. Nekvalitní anebo chybně přijatý zákon ovšem způsobuje dlouhotrvající protiprávní stav a vede k postihům ze strany EU. Navíc v případě nesprávné implementace směrnice mohou fyzické i právnické osoby žalovat ČR o náhradu škody tím způsobené.